8.ročník
Stavba souvětí
1VV podmínková 2VV předmětná 3VV přívlastková 4VV časová
Kdyby ses přece jen rozhodl, že budeš žít v tom domě, který postavil tvůj strýc, než odjel do Kanady,
5VH 6VV účelová
zavolej nám, abychom ti přišli naproti na nádraží. (souvětí podřadné)
Skladba (syntax) = stavba věty
v sekci mluvnice se podívejte do zápisů ze 6. a 7. ročníku, kde máme vše, co jsme zatím probírali. Letos se zaměříme jen na obtížnější typy větných členů a zejména na druhy vět vedlejších.
Pks PUz Pks Po PUz Př Pks Pt4.p. Pkn
Druhy souvětí
- jedna věta hlavní (libovolný počet vět vedlejších) - podřadné
Zajímalo mě, kdy se vrátí, protože mi slíbil, že pak přijde.
- víc vět hlavních (na počtu vedlejších vět nezáleží) - souřadné
Zajímalo mě, kdy se vrátí, proto jsem mu zavolala, abych se ho zeptala.
www.kaminet.cz/ces/souveti/souveti1.php
Druhy vět vedlejších
vedlejší věta podmětná
- závisí na jiné větě (hlavní nebo vedlejší), rozvíjí podmět té řídící věty:
Pro mnoho lidí je běžné se domluvit v angličtině. - označený člen je podmět věty (slovesný)
Pro mnoho lidí je běžné, že se domluví v angličtině. - označená věta je vedlejší podmětná
- ptám se na ni stejně jako na podmět - pomocí řídící věty a otázky Kdo/co? : Co je pro mnoho lidí běžné? Vedlejší větou si odpovím : Že se domluví anglicky.
- další příklady (v závorce graf souvětí): Říká se, že je nemocný. (VH1,že VV2podm.podm.) Nebylo jasné, kdo to udělal.(VH1,kdo VV2) Řekl mi,že se mu nelíbí, když mu lžu. (VH1,žeVV2 předmětná,když VV3 podmětná) To, co řekl, se mi nelíbilo. (VH1,co VV2 podmětná,VH1 - vložená věta vedlejší)
vv přísudková
- rozvíjí nejčastěji přísudek jmenný se sponou
Účinek jeho slov byl nečekaný. - označený člen je přísudek jmenný se sponou
Účinek jeho slov byl takový, jaký jsme nečekali. - označená věta je přísudková
vv přívlastková
- rozvíjí podstatné jméno řídící věty,podrobněji rozvádí jeho vlastnost
Potkal jsem pána s leopardem na vodítku. - označený člen je přívlastek neshodný
Potkal jsem pána, co (který) měla na vodítku leoparda. - označená věta je přívlastková
- ptám se na ni stejně jako na přívlastek - pomocí daného podst.jména a otázky Jaký, který? Který pán? Řídící větou se ptám. Vedlejší závislou odpovím: Co jsem ho potkal.
- další příklady (v závorce graf souvětí): Svá tajemství řeknu jen tomu člověku, kterému naprosto důvěřuji. (VH1, kterému VV2přívl.) Srpen je měsíc, kdy končí prázdniny. (VH1, kdy VV2 přívl)
- nejčastější spojovací výrazy: vztažná zájmena (kdo, co,jaký, který, čí, jenž), vztažná příslovce (kdy,...), spojky podřadící (aby, když,...)
vv příslovečná
- místní: Šli tam, kam je oči vedly. (kam šli)
- časová: Až zavolá, řeknu ti. (kdy ti řeknu)
- způsobová: Díval se, jako by se nic nedělo. (jak se díval)
- měrová: Film se jim tak líbil, že šli do kina ještě jednou. (jak moc se jim líbil)
- podmínková: Když bude pršet, zůstaneme doma. (kdy- za jaké podmínky zůstanou doma)
- přípustková: I když nepršelo, zůstali doma. (i přes co zůstalli doma)
- příčinná: Protože pršelo, zůstali doma. (proč zůstali doma? z jakého důvodu?)
- účelová: Zůstali doma, aby nezmokli. (proč zůstali doma? za jakým účelem?)
vv doplňková
- bývá uvozena spojovacími výrazy "jak, jako, kterak", rozvíjí sloveso (často smyslového vnímání), ale zároveň se váže i na podstatné jméno nebo zájmeno (tím končí řídící věta).
- Viděl jsem ho, jak chvátá domů. Vzpomínali na dědečka, jak vždy rád sedával u řeky. Věta vedlejší evidentně rozvíjí podstatné jméno nebo zájmeno, ale o přívlastkovou větu zcela jistě jít nemůže - neurčuje jejich vlastnosti, týká se děje.
Psaní čárky
- ve větě jednoduché:
- v několikanásobném větném členu
- z obou stran odděluje oslovení
- z obou stran odděluje přívlastek volný (rozvitý přívlastek, který je možno bez změny smyslu věty vynechat
2. v souvětí
odděluje vždy z obou stran větu vedlejší
větu hlavní oddělujeme od předchozí věty čárkou také, pokud není uvozena spojkami A a I ve smyslu slučovacím
Jinak řečeno: věty mohou být k sobě připojeny několika způsoby:
- pouze čárkou, bez spojoacího výrazu (pak se jedná o dvě věty hlavní)
- vztažným zájmenem nebo příslovcem (pak se jedná o větu vedlejší) - čárku VŽDY
- spojkou podřadící (věta vedlejší) - čárka VŽDY
- spojkou podřadící (věta hlavní) - čárku nepíšeme před A, I. V případě spojky ANI a NEBO záleží na situaci, někdy je čárka nutná, jindy ne.
zdvojené hlásky
1) -jj- , -zz- , -dd-
pokud slovotvorný základ (nebo kořen slova) začíná na souhlásku, na kterou končí předpona, píšeme obě:
- nejjasnější (nej + jas+ nější), rozzlobit se (roz + zlob + it), bezzubý ( bez+ zub + ý), oddělat ( od+ děl + at), poddruh (pod + druh),...
- v úvahu přicházejí slovotvorné předpony ROZ- , BEZ-, OD-, POD-, PŘED- a předpona tvořící třetí stupeň přídavných jmen NEJ-
- podobně se zdvojuje i při skládání slov, pokud se na "hraně" objeví stejné hlásky: trojjazyčný
pozor možnost záměny předpon
- NEJ a NE: nejjednotnější x nejednotný
- POD a PO: poddaný x podaný
- oD a O
2) -nn-, - kk-
stejné pravidlo, jen se týká spojení slovotvorného základu a přípony
- ranní (ráno + ní), telefonní (telefon + ní), vinný (vina/víno + ný), stinné (stín + ný)
- zdvojování probíhá u přídavných jmen,tvořených příponami -NÝ , -NÍ, jejichž kořen končí na N
- podstatná jména jako viník, ceník, raník, vinice, cenina,...mají sice stejný kořen jako výše uvedená přídavná jména, tvoří se ale příponami -ÍK, -ICE , proto se píše jen jedno N
- v některých ustálených výrazech najdeme dvojí N bez zdůvodnění - panna (bez panny, ale pět panen), Anna
- podobně se chová i přípona přídavných jmen -KÝ (hebký, lehký, daleký,... měkký
- OVY / - OVI
1) přídavné jméno přivlastňovací
- v 1.pádě č. mn. rodu mužského životného -OVI
Pokousali mě sousedovi psi.
- jinde -OVY
Zastřelil jsem sousedovy psy. (čí psy)
2) podstatné jméno mužského rodu životného
- koncovka 3. a 6. pádu vždy - OVI
Zastřelil jsem sousedovi psy. (komu)
Pravopis MĚ / MNĚ
1) zájmeno JÁ : 2.,4.pád - mě
3.,6. pád - mně
2) koncovka příslovcí, 2.stupeň přídavných jmen: podle tvaru prvního stupně přídavného jména
kolmý - kolmější, kolmě
upřímný - upřímnější, upřímně
3) jinde: pomněnka (pomni), domněnka (domnívat se), vzpomněl (vzpomene), zapomněl (zapomene)
Pravopis S,Z,VZ
1) předložky
S - v 7.pádě : s bratrem, s Gábinou, se svými rodiči, s úctou, s úspěchem
Z - ve 2. pádě: z úspěchu, z domova, ze zlosti, z lásky
! kdo s koho, být s to
2) předpony
S - význam dohromady, shora dolů : smazat, spadnout, sběr, sběhnout se
VZ - směr nahoru : vzdychat, vztyčit, vzpomenout si
Z - změna stavu, výsledek nějaké činnosti : změna, zčervenat, ztloustnout
! sběh x zběh, správa x zpráva, svolit x zvolit
PRAVOPIS Ú, Ů
- ú - na začátku slovního kořene (úspěch, trojúhelník, zaútočit) a v citoslovcích
Slovesný vid
Doposud jsme poznali tyto slovesné kategorie: osoba, číslo, způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací), u způsobu oznamovacího čas(minulý, přítomný, budoucí)a rod (činný, trpný)
Například: Netrvalo to ani pět minut. - 3.osoba, č. jednotné, způsob oznamovací, čas minulý, rod činný
Nechte toho. - 2.osoba, č.množné, způsob rozkazovací, rod činný
Strom bude poražen. - 3.osoba, č.jednotné, způsob oznamovací, čas budoucí, rod trpný
Slovesa se dále rozdělují na dvě skupiny podle toho, jak jsou schopny vyjádřit DOKONAVOST (ohraničenost děje, jeho probíhání). Tuto kategorii označujeme jako VID.
- Slovesa vidu nedokonavého vyjadřují děj neohraničený, probíhající v minulosti ( psal jsem), v přítomnosti (píšu), v budoucnosti ( budu psát) nebo opakovaný. Budoucí čas vyjadřují pomocí tvaru slovesa být ( budu psát) nebo pomocí předpony (půjdu, porostou)
- bát se, běhat, jít, chodit, dýchat, lovit, psát,klepat, zatáčet, být, mít,...
2. Slovesa vidu dokonavého vyjadřují děj většinou jednorázový, ohraničený v minulosti ( napsal jsem) nebo v budoucnosti ( napíšu). Nemohou vyjádřit přítomný děj a jejich tvary přítomné vyjadřují budoucnost.
- přiběhnout, odejít, ulovit, napsat, zaklepat, slíbit, zatočit, říci,...
Většina českých sloves tvoří VIDOVÉ DVOJICE:
| nedokonavý | dokonavý |
| zatáčet | zatočit |
| klepat | zaklepat |
| jít | odejít |
| psát | napsat |
| házet | hodit |
| čekat | počkat |
| začínat | začít |
Přejatá slova - pravopis, význam a skloňování
Typické jevy : di, ti, ni čteme tvrdě ( diktát, organizace)
hlásky, které čeština nemá (filozof, ragú, praxe)
i po tvrdých samohláskách (rifle, historie, chirurg)
Pravopisné problémy:
s/z : ve slovech, kde se původně psalo s a vyslovovalo z, píšeme z (azyl, dezert, izolace, prezident, gymnázium)
na konci píšeme z, i v odvozených tvarech těchto slov ( pulz, kurz, pulzovat, konkurz )
obojí je možné např. ve výrazech buzola/busola, diskuze/diskuse, renezance/renesance, pak i vyslovujeme dvojím způsobem
obojí je možné, ale vyslovujeme jako z v příponě - ismus (romantismus/romantizmus)
pouze s je ve slovech s původní latinskou předponou dis- (disharmonie, disident)
v souladu s výslovností je pravopis např. konzerva , konzultace, konsenzus, deziluze, designovat
i/y : po d,t,n se píše i, i když se vyslovuje tvrdě ( politik ,komunikace )
ve slovech zcela zdomácnělých dodržujeme tvrdost h,ch,k,r,d,t,n (trylek, berdanrdýn, kantýna)
ve většině slov se zachovává původní pravopis, můžeme tedy najít výrazy s hi- i s hy-. Nedá se zdůvodnit, je nutno ověřit v pravidlech. Např: historie - hydrant , kino - kynolog , chirurg - brachyolog ,kritika - krystal , distribuce - dynastie , titul - tyfus , situace - symbol , cirkus - cysta , poliklinika - polytechnika ,..
délka samohlásek: většinou odpovídá poučce "piš,jak slyšíš", ale pozor na příponu -ura (vždy píšeme krátké)
Pozor na záměny podobně znějících slov:
historie - hysterie , efekt - afekt , organismus - orgasmus , adoptovat - adaptovat, restaurace - restituce, ...
cesky-jazyk.upol.cz/articles.php?id=33
Skloňování cizích příjmení ! důležitá je výslovnost, ne psaná podoba!
- zakončení na -o (Ševčenko, Rousseau, Marko Polo) - jako pán : Četl jsem knihu od Marka Pola.
- zakončená na -ij, -ý (Čajkovskij, Majakovský) - jako přídavné jméno mladý (skladba od Čajkovského)
- antická jména zakončená na -us, -es, -os (Plautus, Archimédes,..) - jako pán, ale koncovka 1.pádu odpadá : Plautovy básně, o Archimédovi,..
- zakončená na -e (Rilke, Heine, Verne) - jako pán nebo jako zájmeno ten : k Rilkovi /Rilkemu, o Heinovi/Heinem
- zakončená na -i (Puccini, Paganini) - jako zájmeno ten : Paganiniho hra, Pucciniho opery
- zakončená na -u (Višnu, Tu) - jako pán, nic neodpadá : bohu Višnuovi, panu Tuovi
Obohacování slovní zásoby
- tvoření nových slov
- odvozování předponami, příponami a slovotvornými koncovkami ( stůl - stoleček, učitel - učitelka, psát - napsat)
- skládání ( vodovod, středověk, trojúhelník)
- zkratky a zkratková slova (ODS, ČD, Čedok, Sazka)
2. přenášení slovního významu
- metafory (zlatý míč - slunce, lopatka, zub, koruna)
- metonymie ( talíř polévky, Newton, ementál)
3. spojování do sousloví
- mateřská škola, muchomůrka zelená, šicí stroj
4. přejímání z cizích jazyků
- satelit, křída, mikrofon
Rozbor věty jednoduché - opakování
Základní skladební dvojice
Podmět - nejčastěji podstatné jméno v 1.pádě ( Strom rostl.), ale i přídavné jméno ( Nemocný se uzdravil.), zájmeno ( My jsme tam nebyli.), číslovka ( Přišli k nám oba dva.). Výjimečně můžeme najít i podmět ve formě citoslovce ( Ovalo se hlasité hurá.) nebo infinitivu slovesa ( Není správné lhát.)
Druhy podmětu:
- vyjádřený holý ( Strom rostl.)
- vyjádřený rozvitý ( Čerstvě zasazený strom rostl.)
- vyjádřený několikanásobný ( Strom i všechny keře rostly.)
- nevyjádřený ( Zasadil jsem strom. /já/)
- nevyjádřený všeobecný ( Psali to v novinách.)
Přísudek - sloveso v určitém tvaru. Ptám se "co dělá podmět?" nebo "jaký je podmět?"
Druhy přísudku :
- slovesný jednoduchý ( Strom rostl.)
- slovesný složený - tvary budoucího času (Mamka se bude zlobit.), minulého času ( Napsal jsem email.), podmiňovacího způsobu (Byl bych tam rád šel. ), spojení způsobového slovesa a infinitivu ( Musím se učit. Dnes se nebudu moci dívat na televizi.), spojení fázového slovesa a infinitivu ( Začali jsme se učit. Přestalo pršet.)
- jmenný se sponou - sponové sloveso být nebo stát se + podstatné nebo přídavné jméno ( Ten strom je vysoký. Novinový článek bude dlouhý. Hladový pes byl nervózní. V roce 1990 se stal prezidentem. Bratr bude novinářem.)
- jmenný - málo častý, spíš v příslovích a rčeních (Mladost radost.)
Rozvíjející větné členy
Nejdřív je nutné si uvědomit (a raději i graficky označit) skladební dvojice = slovo je rozvito, blíže určeno nějakým dalším výrazem. Například čekal - na koho?na Karla, čekal - kdy?včera, na stromě - jakém? vysokém,...
Pozor na předložková spojení! Není možné pokládat spojení předložky a např. post.jména za dvojici! Předložka sama o sobě není větným členem, spojujeme tedy na vysokém stromě, NE na stromě.
Pak potřebujete určit slovní druh toho výrazu, který je nadřazený, důležitější - čekal - sloveso, na stromě - podstatné jméno.
Dál už je to jednoduché:
Pokud větný člen rozvíjí podstatné jméno, je to PŘÍVLASTEK. Podtrháváme tečkovaně. Přívlastek určuje vlastnost podstatného jména. Rozlišujeme dva druhy přívlastků:
a) shodný: stojí před podstatným jménem, bývá to přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka a při skloňování celé dvojice mění svůj tvar (shoduje se se svým řídícím jménem v čísle a pádě). Například zelený strom, dlouhá cesta, velké oči, Červená Karkulka,..
b) neshodný: stojí za podtatným jménem, bývá to také podstatné jméno (často s předložkou), při skloňování zůstává stále ve stejném tvaru . Například strom u plotu, cesta do školy, oči s dlouhými řasami, Karkulka z pohádky,...
Pokud větný člen rozvíjí sloveso a označuje osobu nebo věc, které se děj toho slovesa týká, jedná se o PŘEDMĚT. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1.pádu a podtrháváme čárkovaně.
Například: čekal na Karla (na koho,co?), napsal mail babičce (koho,co? komu,čemu?), mluvil o blížících se prázdninách (o kom, čem?)
Když větný člen závisí na slovese, přídavném jménu nebo příslovci a označuje místo, čas, způsob, míru, příčinu nebo důvod, jedná se o PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ. Ptáme se jako na příslovce - kde, odkud, kam, kdy, dokdy, jakým způsobem, jak hodně, proč.
Například: Dlouho jsem na náměstí čekal na Karla (kde - místa,jak dlouho - času),Mluvil o rychle se blížících prázdninách (jak rychle se blížících-způsobu nebo míry)
Pokud větný člen závisí zároveň na slovese i jméně, jedná se o DOPLNĚK. Bývá to nejčastěji podstatné nebo přídavné jméno v 1. nebo 7. pádě. Podtrháváme ho dvojitou rovnou čarou a ptát se moc nepomůže (pokud to jde, zkuste se zeptat "jako co?, za koho? kým?..."). Důležité je poznat, že tento výraz označuje vlastnost nebo stav podstatného jména za určitého děje.
Například: Bosý Petr přiběhl domů. - rozvíjí podstatné jméno Petr, jedná se o přívlastek shodný
Petr byl bosý . - přísudkové sloveso "byl" neoznačuje, že se někde nacházel, ale jaký byl, jedná se tu o přísudek jmenný (bosý) se sponou (být).
Petr přiběhl domů bosý. - ptám se "jak (jaký) přiběhl", dvojici tvoříme tedy se slovesem ale zároveň i s podmětem Petr. Zde se jedná o doplněk.
Vedlejší věty
Vedlejší větu poznáme podle toho, že mluvnicky závisí na jiné větě (hlavní nebo jiné vedlejší), nemůže stát samostatně a bývá uvozena těmito způsoby:
- vztažným zájmenem (Muž, kterého jsem potkal, byl náš nový soused.)
- vztažným příslovcem (Rád bych věděl, kdy už to pochopím.)
- podřadící spojkou (Řekl, že to ví. Nechci, aby se to dozvěděla. Když počkáš, pomůžu ti.)
Každá vedlejší věta nahrazuje a blíže rozvíjí některý z větných členů její řídící věty. Závislosti a zjišťovací otázky jsou podobné jako u jednoduchých větných členů. Jednoduše řečeno se řídící větou ptám a vedlejší odpovídám:
Na vysokém stromě seděl klokan a pletl si svetr.
Klokan, který seděl na vysokém stromě, pletl svetr. - jaký klokan ? Který seděl.... = věta přívlastková
Na stromě, který byl vysoký, seděl klokan a pletl svetr. - jaký strom? Který byl vysoký= věta přívlastková
Ten, kdo seděl na stromě a pletl svetr, byl klokan. - kdo byl klokan? věta přísudková