6.ročník
Sloh
POPIS PŘEDMĚTU
Cílem je, aby si popisovaný předmět dokonale představil i ten, kdo ho nikdy neviděl. Proto musí být naše vyjádření přesné, srozumitelné.
Pečlivě popíšu velikost, rozměry, tvar, materiál, barvu, použití. U složitějších věcí dám pozor na to, abych popisoval v jednom směru.
POPIS MÍSTNOSTI
I u malé věci, i při popisování budovy nebo místnosti dáme pozor na přesnost a výstižnost. Pečlivě vybíráme zejména slovesa. Už víme, jak neobratně vypadá práce, kde se stále opakuje, že "někde něco je". Místo toho můžeme například použít slovesa: vidíme, nachází se, je umístěno, stojí, visí, leží, máme, je vyzdobeno, zdobí, je připevněno, nachází se,...
Další důležitý slovní druh jsou pro nás předložky místa : nad, pod, vedle, mezi, u, vlevo, vpravo, naproti,...
POPIS OBRAZU
- autor, název, kopie nebo originál, formát (obdélníkový, rozměry)
- jedním směrem podrobně popsat
- slovní zásoba: popředí, pozadí, hlavní motiv, barvy, směry, přesné umístění, ke každému podstatnému jménu zkusit najít vhodné přídavné jméno (jaké to je) a sloveso ( neopakovat "je")
- největší pozornost věnovat hlavnímu motivu
- dojem, celkové působení obrazu
POPIS DĚJE, PRACOVNÍ POSTUP, NÁVOD
- popisuje nějakou činnost v přesném pořadí jednotlivých pracovních úkonů
- může být doplněn obrázkem
- v úvodu je dobré uvést všechen potřebný materiál a nářadí
- můžeme napsat jako souvislý text, přehlednější ale je jednotlivé kroky například očíslovat
- nejjednodušší formou tohoto popisu je obrázkový návod, návod na použití nějakého zařízení, kuchařské recepty
VYPRAVOVÁNÍ
sestavím osnovu : 1.úvod: .........
2.stať: a) .......
b) .......
c) .......
3.závěr: ........
- popíšu sled událostí podle připravené osnovy, dbám na srozumitelnost
- neopakuji výrazy, pečlivě volím hlavně dějová slovesa
- do vypravování začlením přímou řeč
- dám pozor na vhodné spojování vět do souvětí (nikdy ne Když... ,tak... )
- zkontroluji si pravopis a úpravu (okraje pro poznámky k opravě)
Co nám dělá problémy?
Použití přímé řeči ve vypravování:
Když mě uviděl, řekl: "To jsi ty?" ne : Když mě uviděl, řekl To jsi ty?
Potom se mě zeptal: "Kdy ses vrátil?" ne: Potom se mě zeptal, "kdy jsem se vrátil".
Opakování výrazů (hlavně v popisu, ale i jinde):
V pravém rohu místnosti je umístěna postel. Vedle ní stojí vysoká skříň a naproti ní máme stolek s počítačem.
ne: V pravém rohu je postel. vedle postele je vysoká skříň a vedle skříně je stolek s počítačem.
Obraz znázorňuje řeku s jezem. V popředí rostou vysoké listnaté stromy. Pod nimi na břehu řeky stojí rybář a chytá ryby na udici.
ne: Na obraze je řeka a jez. Vepředu jsou stromy. Pod stromy je na břehu rybář.
Pravopis:
- nejen psaní čárek v souvětí (to je sice učivo, které nás teprve čeká, ale přecejen snad něco čteme a vidíme, kdy a kde se píše čárka mezi větami), ale i vyjmenovaná slova a koncovky podstatných jmen nám kazí hodnocení
Úprava :
Když mám na práci dvě hodiny a vím, že bude na známku, dám si záležet na psaní. S těmi hrůzami, které někdy odevzdáte jako hotovou práci, příště nepochodíte. ANEBO je nechám vyfotit a vystavit ZDE. Jmenovitě!
Stavba vět:
Občas se někomu stane, že jeho práci tvoří jedno nebo dvě souvětí, splácané pouze pomocí čárek nebo spojky a. Takové věty je třeba rozdělit na menší úseky, pospojovat vhodnými výrazy, přitom sledovat, aby se neopakovaly ani spojky, ani slova ve větách blízko sebe.
Podobně nevhodně působí, když se nám do souvislého textu dostane věta bez slovesa - například: Pod stromy stojí rybář a chytá na udici. Na druhém břehu (stojí, vidíme,je,.....) velká budova, asi mlýn.
Učíme se učit
Možná to někomu přijde zbytečné, ale uvidíte, že když se těch pár kroků naučíte používat, bude pro vás časem mnohem snažší poradit si se stále náročnějším učivem všech ostatních předmětů.
Tak tedy
- to, že si něco čtu, neznamená, že se učím.
- každý má svůj oblíbený styl učení, i když o něm třeba neví, protože ho nevyzkoušel. Poznali jsme zrakový (koukám, píšu si, maluju, podtrhávám, pamatuju si tvary, barvy,text)i sluchový typ (říkám si nahlas, poslouchám, pamatuju si zvuky), praktický (pracuju s lístečky, předměty, potřebuju si věci "osahat", zapamatuju si jejich pohyby). Přišli jste s mnoha způsoby, jak se naučit něco nového, obtížného. Nejúčinnější jsou asi tyto: označení toho, co pokládám z důležité , a vysvětlování někomu druhému.
- vždy si nejdřív uvědomím, co mám umět (jak zní otázka, jaké je zadání, co neumím, na co se bude učitel ptát,...)
- první čtení je jen orientační, letmé, jen abych zjistil, kde se v textu objevují zmínky o první otázce. Hledám klíčová slova, orientuji se podle nadpisů, tučných slov a pod.
- soustředím se jen na tu část textu, kde je potřebná informace. pokud je to jen jméno nebo datum, nebo jiná odpověď jednou větou, je to snadné . Když je text dlouhý, informací v něm moc a vztahy mezi nimi složité, vezmu si na pomoc papír a píšu si vše, co k danému problému zjistím. Zrakovému typu to většinou stačí, praktický typ si udělá tabulku, hraje si s věcmi kolem sebe (třeba stavbu atomu se naučí pomocí korálků, lega,...), sluchový třeba mluví "sám pro sebe" ("Tak jak to v tom atomu vlastně vypadá? No uvnitř je jádro,..")
- odpovím na otázku souvisle, bez čtení, vlastními slovy. Pokud se to nepovede, opakuju znovu předchozí bod
- a když jsem spokojený, že jsem odpověděl dobře, pokračuju dalším úkolem nebo otázkou (tedy body 3 - 6)
- když text nemá otázky ani úkoly a mám se to prostě naučit (nevím co, natož jak), budu muset věnovat víc času orientaci v textu. Prohlédnu si nadpisy, dělení do odstavců, klíčová slova, ujasním si osnovu článku a pak procházím jednotlivé kratší úseky a hledám, co je v nich podstatného. Nikdy ale nepapouškuju slova z učebnice, ale snažím se je převyprávět po svém.
- jestli jste to vyzkoušeli a nefungovalo to, nezoufejte, ono je něco jiného učit se dějepis, mluvnická pravidla nebo fyzikální vzorečky. Holt někde bude muset nastoupit stará dobrá metoda opakuju ,opakuju, až to umím zpaměti.