6.ročník
Mluvnice
SKLADBA
Základní skladební dvojice: podmět a přísudek
Podmět : vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti
je vždy v 1.pádě - ptám se Kdo,co? a přísudkem
Může být vyjádřený : Chlapec přišel domů.
nevyjádřený : Přijel včas. (on) /znám z tvaru slovesa/
všeobecný : Říkali, že... /oni,někdo,všeobecně,ne konkrétní osoba/
Přísudek vyjadřuje, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je. Obvykle je to sloveso.
Může být slovesný : Chlapec přišel domů.
jmenný beze spony : Mladost radost.
jmenný se sponou : Chlapec byl zdráv. (sponová slovesa být a stát se)
Shoda podmětu s přísudkem:
podmět v přísudku
rod mužský životný -li Chlapci se učili.
neživotný -ly Vlaky stály.
ženský -ly Myši hrabaly.
střední -la Kuřata zobala.
neživotný s koncovkou -i,-é,-ové -li Ledoborci vypluli.
několikanásobný- pokud je Kluci a holky se učili.
aspoň jeden z podmětů -li Eva a Maruška se učily.
mužský životný - Kočka a koťata si hrály.
oči, uši, děti - ly
Rozvíjející větné členy
a) pokud výraz rozvíjí podstatné jméno, jedná se o přívlastek (Pk)
Předmět určuje vlastnost podstatného jména, ptám se na něj Jaký, který, čí?
veselý příběh, cesta do školy, malé červené jablíčko, kamarád bratra
b) pokud výraz rozvíjí sloveso a ptám se na něj pádovou otázkou (kromě 1.pádu), jedná se o předmět. Předmět označuje osobu, věc mebo zvíře, které se děj slovesa nějak týká.
vidět ducha (koho), dostat dárek (co), mluvil s ním (s kým), mluvit o škole (o čem)
c) pokud výraz rozvíjí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce a označuje místo, čas, způsob nebo příčinu , jedná se o příslovečné určení. Ptáme se na něj kde , kam, kudy, kdy, proč, jak,...
vidět špatně (jak), přijít včas (kdy), jít do školy (kam)
TVAROSLOVÍ
Podstatná jména
- názvy osob,zvířat,věcí,dějů a stavů
- určuji pád,číslo,rod a vzor
- vzory mužského rodu životného - pán (2.pád pána), muž (muže), předseda (předsedy), soudce (soudce)
- neživotného - hrad (hradu), stroj (stroje), les (lesa)
- vzory rodu ženského - žena (ženy), růže (růže), píseň (písně), kost (kosti)
- vzory rodu středního - město (města), moře (moře), kuře (kuřete), stavení (stavení)
- zdůvodňování pravopisu koncovek najdete v sekci mluvnice-postup zdůvodňování i/y
- pozor na pomnožná ( ty dveře, sáňky, Vánoce - jedna věc) ,a hromadná (to lidstvo, křoví, listí - víc věcí)
- u některých dochází k míchání tvarů podle dvou vzorů
Přídavná jména
- vlastnosti podstatných jmen, jaký, který, čí
- měkká (-í), tvrdá (-ý,-á,-é), přivlastňovací (-ův,-in)
- určujeme pád, číslo, rod (podle připojeného podstatného jména) a druh
- měkká mají všechny tvary stejné, končí na -í
- tvrdá a přivlastňovací mají -í jen v 1.a5. pádě č.mn. v rodě mužském životném
- pozor na otázku čí? - psí bouda (měkké) - psova bouda (přivlastňovací)
- stupňování - velký - větší - největší
dobrý - lepší - nejlepší
Zájmena
- osobní : já , ty, on, ona, ono, my ,vy, oni, ony, ona, se
- přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jejich, svůj
- ukazovací : ten, ta, to, tenhle, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám
- tázací: kdo?, co?, jaký?,který?,čí?
- vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
- neurčitá: někdo, něco, nějaký, něčí, některý, leckdo, kdokoli, kdosi, všechen
- záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí
- pozor na určení správného druhu - ve větě najdu zájmeno ( Poslal jsem mu mail.(- převedu si ho do prvního pádu (komu? mu, byl to kdo? on)
Číslovky
určité neurčité
základní (kolik) pět několik,hodně
řadové (kolikátý) pátý (5.) poslední
násobné (kolikrát) pětkrát málokrát
druhové (kolikero) patero několikero
- pozor na psaní tečky za číslovkami řadovými, psanými číslicí - 13.května (kolikátého), na 45.straně (kolikáté) ale na straně 45 (kolik)
- spisovné tvary číslovky dva, oba :
- oba dva psi
- obou dvou psů
- oběma dvěma spům
- oba dva psy
- obou dvou psech
- oběma dvěma psy
Slovesa
Označují děj,činnost nebo stav.
Určujeme u nich osobu, číslo, způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací) a u oznamovacího způsobu čas.
Pozor na spisovnost :
podmiňovací způsob: psal bych psali bychom
psal bys psali byste
rozkazovací způsob: pověs! (pověsit), pověz! (povědět), přikryj! (přikrýt), nalij! (nalít
oznamovací způsob, čas přítomný: já kryji - i kryju, píši i píšu
oni kryjí i kryjou, píší i píšou
Podle tvaru rozkazovacího způsobu rozhodnu o tvaru 3.os.č.mn. : křič! - oni křičí, uklízej! - oni uklízejí
čas budoucí: pomocí předpon - ponesu, napíšu, udělám nebo pomocí infinitivu a slovesa být - budu ležt, bude psát, budeme dělat
čas minulý = příčestí minulé + tvar slovesa být:
přinesl jsem
psali jste
psali - (oni)
STAVBA SLOVA
například v ý c h o d n í
1.najdu co nejvíc slov příbuzných : v ý c h o d
v y c h á z e t
p r ů c h o z í
c h o d b a
c h o z e n í
z á c h o d
2. označím, co mají společného = kořen.
Pozor ! V kořeni může docházet ke změnám hlásek: sníh - sněžit - sněhový
Důležitý je i společný význam : přiletět má stejný kořen jako letní, ale příbuzná nejsou
3. označím také předponu a příponu - v ý c h o d n í
4. Pozor ! Pokud slovo utvořím jedinou hláskou přidanou za kořen, není to přípona, ale slovotvorná koncovka.
například: průchozí (od procházet), příjemně (od příjemný)
5. u ohebného slova zkusím vytvořit některé jeho tvary (pády, osoby). Sleduji, co se v těchto případech mění. Jedná se o pádovou nebo osobní koncovku
například: chodba - chodby - chodbě - chodbami -...
Pravopis související se stavbou slova:
-zdvojené hlásky:
a) předpona + kořen : od dál it
b) měkčení hlásky v kořeni : krkonošský - krkonošští
c) přípona -ný, -ní, -nost, -ně od kořene na -n : kamen ný
d) od názvů zvířat - jedno n : jelení
e) přípona -ík, -ice - jedno n : viník
- ú / ů
a)v předponě nebo na začátku kořene slova (nikoli na začátku slova)- ú :
úspěch, neúspěšný, úkol,
b) uprostřed nebo na konci -ů : průměr, vůkol, úkolů
-ě / je
a) pě : vždy ě : pěnkaví zpěv
b) vje-, bje- : předpona v- nebo ob + kořen začíná na -je : objednávka, vjezd
c) vě, bě : v a b je součástí kořene : obědvat, věrný
-mě- / - mně-
a) v příponě příslovcí je to jednoduché :
- pokud přídavné jméno, ze kterého příslovce vzniklo, má koncovku -mný, píšu - mně ( rozumný - rozumně)
- pokud je zakončeno na -ný, píšu v příslovci -mě ( střídmý - střídmě).
b) v kořeni je to obtížnější. Většinou mi pomůžou tvary příbuzných slov - jestliže je v nich -n-, bude i ve slabice -mně-. U některých slov si ale jejich hláskovou stavbu musím zapamatovat.
Například: pomněnka (pomni),domněnka (domnívat se),zapomněl,vzpomněl, připomněl (zapomene, vzpomene),rozuměl (rozumí)
-i- / -y-
a) pokud je i v předponě, bude se jednat buď o předponu při-, nebo vy-
např.: přivítali , vyvýšený (podtržená část je kořen)
b) v kořeni slova si zdůvodňuji vyjmenovanými a příbuznými slovy
např.: přivítali - není příbuzné ani vyjmenované
vyvýšený - příbuzné k vysoký
c) v příponách je kromě přípony -yně měkké i (-ička, -íček, -ítko, -it,...)
např.: Volyně, pravítko
d) v koncovkách zdůvodňuji různě:
- zjistím o jaký slovní druh se jedná
- u podstatných jmen dosadím vzor : drahokamy jako hrady
Pozor na tvary, které si musím pamatovat, např. koncovku sedmého pádu -ými, -ami,-emi, nebo ve 3. a 6. pádě mužského vzoru pán koncovka -ovi
- u přídavných jmen totéž: veselými (veselá,veselý jako mladá, mladý) jako mladými
pštrosímu (pštrosí,pštrosí jako jarní) jako jarnímu
Přivlastňovací podle vzoru otcův mají koncovku -ovi jen v 1. nebo 5. pádě rodu mužského životného v množném čísle.
- u zájmen a číslovek je pár tvarů. které si musím pamatovat, například rozdíl mezi mi a my.
- u sloves určím, v jakém je čase
v přítomném jsou koncovky vždy měkké : slíbí, nosíme, zlobíš
v minulém čase musím určit rod podmětu ve větě:
Kluci se učili. - rod mužský životný
Slečny se líčily. - rod ženský
Výkresy se nepovedly. - rod mužský neživotný
Děvčata si povídala. - rod střední
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
Rozdělení českých hlásek : samohlásky a, e, i ,o ,u ,y + dvojhláska ou
souhlásky: měkké(ž,š,č,ř,ď,ť,ň,j)
tvrdé (h,ch,k,r,d,t,n)
obojetné (b,f,l,m,p,s,v,z)
znělé (b,d,g,z,..) a neznělé (p,t,k,s,...) párové
Spodoba znělosti u párových souhlásek: např. sbor
neznělé s+ znělé b vyslovuji zněle "zb"
zpěv
znělé z + neznělé p vyslovuji nezněle "sp"
neznělé v na konci slova vyslovuji nezněle "f"
Slovní přízvuk:
většinou na první slabice, delší slova mají ještě vedlejší přízvuky : nejnepřístupnější
Při spojení s předložkou vlastní ( na , do, pod) přebírá přízvuk předložka : les, v lese, do lesa
Předložka nevlastní ( mezi, kolem) má přízvuk, stejně tak i slovo za ní : kolem lesa
Slova, která přízvuk nemají nikdy (příklonky a předklonky) : krátké výrazy, např. spojky, částice, jednoslabičná zájmena, tvary slovesa být: Šel jsem s ní a ona před školou zakopla.
Větná melodie:
a) věta oznamovací - na konci klesavá : Před školou zakopla.
b) věta tázací - zjišťovací - stoupavá : Ona před školou zakopla? (odpověď ano - ne)
- doplňovací - postupně klesavá : Kde zakopla? (odpověď slovem, větou)