Postup při rozboru souvětí - 5 kroků

1. najdeme všechny určité slovesné tvary (tedy ty, u kterých lze určit osobu, číslo a způsob), pozor dáme na několikanásobné tvary, vyjádření složenými slovesnými tvary (budu psát je určitý slovesný tvar budoucího času, chci psát je spojení určitého tvaru způsobového slovesa a infinitivu, začneme psát je spojení určitého tvaru fázového slovesa a infinitivu, pojedeme navštívit je určitým tvarem pouze sloveso pojedeme). Tím zároveň zjistíme, kolik má souvětí přísudků.

2. tím zjistíme počet ZSD a tedy také počet vět. Věty najdeme a očíslujeme. Pozor na vložené věty a vsuvky!

3. rozlišíme věty hlavní a vedlejší. Nejbezpečnější rozlišení je podle připojovacích a spojovacích výrazů - je nutné bezpečně umět souřadící spojky a podřadící výrazy. Poučka o tom, že hlavní věta na ničem nezávisí, je samostatná a nijak se na ni nemůžeme zeptat, není vždycky pravda!

4. sestavíme plošný graf, ve kterém ukážeme, jak na sobě věty závisí, která je řídící a která závislá. Ptáme se větou řídící (ta může být hlavní i vedlejší). Podle počtu vět hlavních doplníme druh souvětí.

5. doplníme druh vět vedlejších (podle toho, jaký větný člen své věty řídící rozvíjejí) a poměr mezi větami hlavními (případně souřadně spojenými vedlejšími)

Příklad:

Pan profesor naší mamince políbil ruku a až po třiceti letech tatínkovi prozradil, že se mu naše maminka tak líbila, že chtěl požádat taínka, aby ji směl namalovat, ale nenašel odvahu, aby to taínkovi oznámil. (O.Pavel)

1. Pan profesor naší mamince políbil ruku a až po třiceti letech tatínkovi prozradil, že se mu naše maminka tak líbila, že chtěl požádat tatínka, aby ji směl namalovat, ale nenašel odvahu, aby to tatínkovi oznámil.

                                              V1                                     V2

2. Pan profesor naší mamince políbil ruku a až po třiceti letech tatínkovi prozradil,

                      V3                                         V4                              V5

že se mu naše maminka tak líbila, že chtěl požádat tatínka, aby ji směl namalovat,

           V6                           V7

ale nenašel odvahu, aby to tatínkovi oznámil.

3. první věta nemá žádný spojovací výraz, druhá je spojena s první souřadící spojkou a  - obě jsou tedy hlavní. V3 a V4 jsou připojeny podřadící spojkou že, jsou tedy vedlejší. V5 a V7 jsou připojeny  podřadící spojkou aby, jsou tedy vedlejší. Pozor na V6 je uvozena souřadící spojkou ale, jenže je v souřadném poměru s V3, můžeme si představit, že je vynechaná podřadící spojka že, je tedy také vedlejší!

                   VH1                                                   VH2

 Pan profesor naší mamince políbil ruku a až po třiceti letech tatínkovi prozradil,

                   VV3                                        VV4                            VV5

že se mu naše maminka tak líbila, že chtěl požádat tatínka, aby ji směl namalovat,

          VV6                           VV7

ale (že) nenašel odvahu, aby to tatínkovi oznámil.

4. dvě věty hlavní - jedná se o souvětí souřadné. Řídící větou se ptám, podřazenou odpovídám: Co prozradil? Že se mu líbila, ale že nenašel odvahu... Jak moc se mu líbila? Že chtěl požádat tatínka... O co ho chtěl požádat? Aby ji směl namalovat. K čemu nenašel odvahu? aby to tatínkovi oznámil.

            VH1    a      VH2

                                 \                      \

                                 že VV3              ale (že)  VV6

                                      \                                \

                                       že VV4                       aby VV7

                                             \

                                            aby VV5

 5. mezi větami hlavními je významový poměr slučovací (slučovací spojka a), mezi VV3 a VV6 (které obě rozvíjejí VH2) je významový poměr odporovací (odpor. spojka ale)

VV3, VV6: koho co prozradil? že se mu líbila, ale že nenašel odvahu

VV5: o koho co ho chtěl požádat? aby ji směl namalovat

VV7: k čemu nenašel odvahu? aby to řekl

věty rozvíjejí sloveso řídící věty, ptám se pádovou otázkou, jedná se o VV předmětné

VV4: jak moc se mu líbila? že chtěl požádat...

věta rozvíjí sloveso řídící věty, ptám se jako na příslovečné určení, vyjadřuje míru - je to VV příslovečná měrová

    VH1    a (+)   VH2

                             \                            \

                      že VV3  ale (že)  (x)    VV6   předmětné

                           \                                     \

        že VV4 příslovečná měrová         aby VV7 předmětná

                                  \

                                  aby VV5 předmětná