SLOVOTVORBA
Stavba slova, slovotvorný rozbor
kořen = část slova společná všem slovům příbuzným (podoba hlásková i významová)
hrát, hra, hráč, výhra, prohrát, hrací, hraný, prohrávající - HRA
slovotvorný základ = část slova společná slovu základovému a odvozenému
hrát - vyhrát - HRÁT, prohrávat - prohrávající - PROHRÁVA
příponová část / tvaroslovná koncovka
- příponovou část tvoří buď přípona, více přípon nebo slovotvorná koncovka - tvořím jimi NOVÉ slovo. Například ze slova chlap utvořím chlapec pomocí přípony -ec
ze slova chlapec utvořím přídavné jméno chlapecký příponou -ký
ze slovesa hrát utvořím slovo hra odtržením přípony -át a přidáním koncovky -a
- tvaroslovná koncovka je koncovka pádů při skloňování nebo tvarů sloves při časování. Jedná se o různé tvary STEJNÉHO slova, například chlap, bez chlapa, k chlapovi,...
Slovní zásoba
= souhrn všech používaných výrazů jednoho jazyka (spisovná i nespisovná slova, nářeční výrazy,...)
Jádro slovní zásoby= základní a často používaná slova (matka, slunce, velký, dělat, a, u, dobře, dva,...)
Neologismy= výrazy nově utvořené pro nově existující skutečnosti (věci, činnosti které dříve nebyly)
například v současnosti mobil, počítač, flash disk,... dříve automobil, fotografie, planeta, dusík,...
Historismy = opak neologismů: název věci, která se již v běžném životě nepoužívá. Najdeme jen v historické a odborné literatuře.
například rytíř, brnění, jupka, onuce, mincíř,
Některé se stále používají v lidových rčeních ("na jedno brdo" - brdo =součást tkalcovského stavu, na kterém jsou navlečeny osnovní nitě)
Rozšiřování slovní zásoby:
- přejímáním z cizích jazyků (automobil, sféra, sport, mikrofon,...)
- tvořením zkratek (ODS, Čedok, karma, SPŠS,...)
- skládáním (vodojem, vodotrysk, zeměkoule, dějepis,...)
- posunem významu - metafory a metonymie (klíč, list, koleno,..)
- odvozováním předponami, příponami a koncovkami (žák-žákyně, vodník - podvodník, hrát-hra,...)
Význam slov
slova mají význam věcný (co slovo označuje, např. počítač= stroj na zpracování informací) a mluvnický (slovní druh a u ohebných ještě jeho mluvnické kategorie, např. počítač - podstatné jméno, rod mužský neživotný, vzor stroj, 1. pád, číslo jednotné)
------------------------------------------------------
synonyma - slova stejného nebo podobného významu : slabý - tenký, hezký - pěkný, kluk - chlapec
antonyma - slova opačného významu: slabý - silný, hezký - ošklivý, kluk - děvče
homonyma - stejně znějí (mohou se i stejně psát), ale významy se liší: list (stromu, papíru, dopis, část rostlinného těla,...), bílí - býlí - bílý, kolej(od kola a z latinského collegium)
------------------------------------------------------
slova nadřazená ( ovoce), jim podřazená (hruška, jablko, banán, jahoda) a souřadná (hruška, jablko,...)
-----------------------------------------------------
slova jednoznačná mají jen jeden věcný význam. Jsou to vlastní jména, odborné názvy, některá citoslovce a některá ostatní běžná slova.
slova mnohoznačná mají jeden význam základní a další významy odvozené.
Odvození (přenesení) těchto významů může vzniknout dvěma způsoby:
- na základě vnější podoby, tvaru, umístění (metafora), například koruna stromu - královská koruna - mince
- podle jiných, vnitřních souvislostí (metonymie), např. označení věci podle místa původu (manšestr, ementál), označení díla jménem autora (rentgen, ampér, číst Čapka, poslouchat Mozarta), záměna obsahu za věc (vypít dvě lahve kofoly, kouřit dýmku, sníst dva talíře),označení věci podle její vlastnosti (sladkost), místa podle děje,který se na něm koná (zatáčka), osoby podle děje, který vykonává (vláda, stráž)...
------------------------------------------------------
Původní výzanm slov se ztrácí a přenáší také v případě přísloví a rčení.
Přísloví mívá většinou tvar uceleného větného celku, nejčastěji souvětí, a podává nám ukryté nějaké poučení či radu.
Komu není rady, tomu není pomoci.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až ...
Jak se do lesa volá, tak ...
Rčení bývá kratší a jeho účelem je ozvláštnit náš mluvený či psaný projev, udělat ho pro posluchače nebo čtenáře zajímavější, názornější, citově zabarvený
spí jako dudek
vzal nohy na ramena
dala mu kopačky
já se na to .....
Termíny=odborné výrazu určitého oboru (medicína, sport, hudba, jazykověda,historie...). Jsou to slova jednoznačná, mohou být jednoslovná nebo víceslovná, často cizího původu.
-------------------------------------------------------------
Slova citově zabarvená
- kladně (často zdrobněliny) . sluníčko, Matýsek, teploučko, pejsek
- záporně : babizna, potvora, vedro, čokl
- neutrální : slunce, Matěj, teplo, pes
Tvarosloví
Zájmena a jejich druhy
mě - 2. a 4. pád mně - 3. a 6.pád
mi - 3.p "já" my - 1.p "my všichni"
ni,ji,naši - 4.p ní,jí,naší - ostatní
na (koho,co) naši zahradu na (kom,čem) naší zahradě
Určování druhů a pravopisu přídavných jmen
Zaměřili jsme se jen na přídavná jména, jejichž druhý stupeň přináší problémy s pravopisem -šš-,-žš-,... a na nepravidelné stupňování dobrý - lepší,špatný, zlý - horší,velký - větší,malý - menší.
přivlastňovací poznám podle koncovky -ův, -ova, - ovo, - ovy, nebo -in, -ina,- ino, - iny
měkká mají v prvním pádě čísla jednotného ve všech rodech -í jarní počasí, jarní příroda, jarní den
tvrdá mají pro každý rod jinou koncovku - ý,-á,-é.Mladý chlapec, mladá dívka, mladé víno. Pozor na první pád množného čísla rodu mužského životného, tam je koncovka -í mladí chlapci(neplést s měkkými)
Zvláštnosti podstatných jmen:
- koncovka 3. a 6. pádu vzoru pán a muž -ovi
- mužská jména zakončená na -k,-ch, -h,ve středním rodě na -ko, -cho mají v 6.pádě č.mn. dvojí zakončení : -ích i -ách
- 5.p. jmen zakončených na -ec (vzor muž) a - ce ( soudce ): pane poslanče, pane soudce
Podstatná jména konkrétní (lidé, věci,zvířata) a abstraktní (děje, vlastnosti, stavy).
Podstatná jména pomnožná (ty Vánoce, sáňky, kalhoty) a hromadná ( to dříví, křoví, mládež, lidstvo)
SLOVESNÝ ROD
Rozlišujeme rod činný a trpný. Pro jejich určení musíme dokázat najít ve větě podmět a uvědomit si tzv. konatele děje (kdo skutečně činnost označenou slovesem vykonával).
a) Učitel pochválil žáka.
sloveso - pochválil
kdo - učitel = podmět
konatel děje chválení je také učitel
Pokud je konatel děje stejný jako podmět věty, jedná se o sloveso v rodě činném.
b) Žák byl pochválen.
sloveso - byl pochválen
kdo - žák = podmět
konatel děje chválení ale není žák, ale asi učitel
Pokud se konatel děje a podmět liší, jedná se o rod trpný.
- může být jmenný : byl pochválen (z přídavného jména pochválený), je postaven, bude vybrán, je rozhodnuto,...
- nebo zvratný : se postavilo, se vyberou, se rozhodlo,...
PŘÍSLOVCE
druhy: místa ptáme se kde,kam,kudy,..
času kdy, odkdy,...
způsobu jakým způsobem, jak
míry jak hodně
příčiny proč
tvoření :
z přídavných jmen : vysoký - vysoko, pěkný - pěkně
ze spojení předložek a tvarů jmen : na hoře - nahoře, pro to - proto = příslovečné spřežky
SPOJKY
podřadící ( připojují vedlejší větu): že, protože, přestože, třebaže, jestliže, - li, zdali, jelikož, aby, kdyby, když, až, než, ač, ačkoli, jakmile,...
souřadící (spojují věty hlavní, několikanásobné větné členy a souřadně spojené věty vedlejší): a, i, ani, pak, potom, ba, ba i, nejen - ale, ale, avšak, však, leč, nýbrž, sice - ale, nebo, aneb, buď - nebo, zdali - či, neboť, vždyť, totiž, proto, a proto, a tak, tedy, tudíž,...
SKLADBA
DRUHY VĚT
- podle postoje mluvčího : oznamovací ( Mezi způsobová slovesa patří chtít, smět, muset a moci.
rozkazovací ( Nauč se konečně ta způsobová slovesa! )
tázací - zjišťovací ( Umíš už způsobová slovesa? ) - odpovídáme ano - ne
- doplňovací ( Která způsobová slovesa znáš? )
2. podle členitosti : dvojčlenné - mají podmětnou i přísudkovou část ( Řeky se rozvodnily.) Podmět může být i nevyjádřený (Nevím.)
jednočlenné - nemůžeme rozlišit podmět a přísudek. Podle toho, co tvoří základ takové věty, rozlišujeme
a) slovesné - vyjadřují tělesné a duševní stavy, přírodní jevy. (Prší. Je mi smutno.)
b) neslovesné = větné ekvivalenty - pozdravy, titulky, nápisy, částicové odpovědi,... ( Dobrý den. Nevstupovat! , Ruce vzhůru!, Ano. Jistě. Brrr.)
3. podle počtu základních skladebních dvojic
věta jednoduchá - jedna ZSD
souvětí - více ZSD
ZSD
Podmět - nejčastěji podstatné jméno v 1.pádě ( Strom rostl.), ale i přídavné jméno ( Nemocný se uzdravil.), zájmeno ( My jsme tam nebyli.), číslovka ( Přišli k nám oba dva.). Výjimečně můžeme najít i podmět ve formě citoslovce ( Ovalo se hlasité hurá.) nebo infinitivu slovesa ( Není správné lhát.)
Druhy podmětu:
- vyjádřený holý ( Strom rostl.)
- vyjádřený rozvitý ( Čerstvě zasazený strom rostl.)
- vyjádřený několikanásobný ( Strom i všechny keře rostly.)
- nevyjádřený ( Zasadil jsem strom. /já/)
- nevyjádřený všeobecný ( Psali to v novinách.)
Přísudek - sloveso v určitém tvaru. Ptám se "co dělá podmět?" nebo "jaký je podmět?"
Druhy přísudku :
- slovesný jednoduchý ( Strom rostl.)
- slovesný složený - tvary budoucího času (Mamka se bude zlobit.), minulého času ( Napsal jsem email.), podmiňovacího způsobu (Byl bych tam rád šel. ), spojení způsobového slovesa a infinitivu ( Musím se učit. Dnes se nebudu moci dívat na televizi.), spojení fázového slovesa a infinitivu ( Začali jsme se učit. Přestalo pršet.)
- jmenný se sponou - sponové sloveso být nebo stát se + podstatné nebo přídavné jméno ( Ten strom je vysoký. Novinový článek bude dlouhý. Hladový pes byl nervózní. V roce 1990 se stal prezidentem. Bratr bude novinářem.)
- jmenný - málo častý, spíš v příslovích a rčeních (Mladost radost.)
Rozvíjející větné členy
Nejdřív je nutné si uvědomit (a raději i graficky označit) skladební dvojice = slovo je rozvito, blíže určeno nějakým dalším výrazem. Například čekal - na koho?na Karla, čekal - kdy?včera, na stromě - jakém? vysokém,...
Pozor na předložková spojení! Není možné pokládat spojení předložky a např. post.jména za dvojici! Předložka sama o sobě není větným členem, spojujeme tedy na vysokém stromě, NE na stromě.
Pak potřebujete určit slovní druh toho výrazu, který je nadřazený, důležitější - čekal - sloveso, na stromě - podstatné jméno.
Dál už je to jednoduché:
Pokud větný člen rozvíjí podstatné jméno, je to PŘÍVLASTEK. Podtrháváme tečkovaně. Přívlastek určuje vlastnost podstatného jména. Rozlišujeme dva druhy přívlastků:
a) shodný: stojí před podstatným jménem, bývá to přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka a při skloňování celé dvojice mění svůj tvar (shoduje se se svým řídícím jménem v čísle a pádě). Například zelený strom, dlouhá cesta, velké oči, Červená Karkulka,..
b) neshodný: stojí za podtatným jménem, bývá to také podstatné jméno (často s předložkou), při skloňování zůstává stále ve stejném tvaru . Například strom u plotu, cesta do školy, oči s dlouhými řasami, Karkulka z pohádky,...
Pokud větný člen rozvíjí sloveso a označuje osobu nebo věc, které se děj toho slovesa týká, jedná se o PŘEDMĚT. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1.pádu a podtrháváme čárkovaně.
Například: čekal na Karla (na koho,co?), napsal mail babičce (koho,co? komu,čemu?), mluvil o blížících se prázdninách (o kom, čem?)
Když větný člen závisí na slovese, přídavném jménu nebo příslovci a označuje místo, čas, způsob, míru, příčinu nebo důvod, jedná se o PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ. Ptáme se jako na příslovce - kde, odkud, kam, kdy, dokdy, jakým způsobem, jak hodně, proč.
Například: Dlouho jsem na náměstí čekal na Karla (kde - místa,jak dlouho - času),Mluvil o rychle se blížících prázdninách (jak rychle se blížících-způsobu nebo míry)