9.ročník

Zápor - nové

-  rozlišujeme zápor slovní (vyjadřuje zápor jednotlivého výrazu - Tvářil se nepříjemně.) a zápor mluvnický, větný (slovesný - popírá význam celé věty)

- tvoříme předponou ne- (případně ni-) ke tvaru slova. Nejčastější je zápor slovesný. Např: nenapsat, neučil se, nepřipomněli mi to, nechci, neuděláme, ale tvořit ho ze i z jiných slovních druhů: milé - nemilé, kdo - nikdo, přítel - nepřítel, daleko - nedaleko

- sloveso být tvoří zápor podobně (jsem - nejsem, budu - nebudu), pouze ve 3.osobě č.j. v čase přítomném je zápor nepravidlený: je - není

- pro zdůraznění lze v české větě záporů použít více: Nebyl tam nikdo. Nikdy to nikomu neřeknu.

- Pokud spojíme slovesný zápor se záporným tvarem jiného slovního druhu, má výsledná věta význam kladný : Není nepříjemný. Nebylo to nesnadné.

Psaní velkých písmen

Jedna z nejtěžších složek českého pravopisu!!

1. velké písmeno píšeme jako vyjádření zvláštního vztahu (úcty)

•  u zájmen Vy, Vás,Váš (v osobních a zejména úředních dopisech)
• ve zkratkách některých akademických titulů: Vaše Výsosti, Její Jasnost královna, vážený Mistře. ALE mistr Jan Hus, mistr odborného výcviku

2. na začátku větných celků (vět a souvětí)

• u celků, které končí tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem
• celky vložené do jiného větného celku, zejména za dvojtečku (citáty, přímá řeč): Galileo řekl: "A přece se točí." Jana zavolala:"Kam jdete?"

3. u zkratek a zkratkových slov:

• tituly: Ing.(inženýr), Mgr.(magistr), MUDr(doktor lékařských věd), PaeDr (doktor pedagogiky), CSc (kandidát věd),  ALE bc (bakalář)
• Sazka, Intersport, Čedok, KSČM, ING Bank,...

4. ve vlastních jménech - lidí, zvířat, zeměpisných názvech, názvech uměleckých děl, dokumentů,.... - to je právě ta lahůdka!

        A) jména osob a zvířat

• jména jednotlivých živých bytostí a přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená: Petr Novák, Petrův pes Max, Karel Hynek Mácha,Učitel národů, Svatý otec, Mistr vyšebrodský, veverka Zrzečka, pták Ohnivák, Celsiova stupnice, Archimédovy zákony, ALE měříme v newtonech...
• příslušníci rodů a rodin,národů a kmenů: Přemyslovci, Novákovi, Čech, Slovan. Pozor na pojmy běloch, indián, husita, komunista, sparťan (fanoušek Sparty), křesťan...
• hrdinové literárních a filmových děl, mytologické a náboženské postavy: Karkulka (ale Červená karkulka !), Krakonoš, Zeus, Perun, Ježíš, Bůh, děd Vševěd, svatá Trojice, Jidáš (ale ve smyslu obecném,metonymickém, např. někdo, kdo zradí přítele, jidáš)
• obyvatelé zeměpisných míst: Pražan, Evropan, Jindřichohradečan, Sparťan (obyvatel Sparty), Marťan (ale pozemšťan).

      B) zeměpisné a hvězdářské názvy

• nebeská tělesa, souhvězdí: Slunce, Mars, Země, Velký vůz, souhvězdí Orion, ALE sluneční soustava, spadnout na zem,...
• světadíly, státy, krajiny: Jižní Amerika (ALE jižní Evropa - není oficiální název), Česká republika, Polabí, úrodná Haná,  Blízký východ, jižní Čechy, Jihočeský kraj, okres Tábor, Táborsko
• ostrovy, hory, nížiny,...: Havajské ostrovy, mys Dobré naděje, Balkánský poloostrov, Českomoravská vrchovina, Tatry, Nízké Tatry,...
• moře, řeky, ....: Atlantik, Atlantický oceán, Středozemní moře, Máchovo jezero, Studená Vltava, ...
• obce, města, čtvrti, sídliště: Tábor, Jindřichův Hradec, Nové Město na Moravě, Malá Strana, Sídliště Míru. ALE přídavná jména od zeměpisných názvů s malým písmenem: táborský, jindřichohradecký,český,...
• ulice, náměstí, nábřeží: ulice Na Můstku, Na Pískách, ulice Jana Žižky, náměstí Jana Žižky, Žižkovo náměstí, most Palackého,...
• zastávky, nádraží: Hlavní nádraží, Letiště Ruzyně, stanice U Nemocnice
• významné stavby: zámek Hluboká, hrad Landštejn, Národní divadlo, Divadlo Oskara Nedbala, Bílý dům, hotel U Bílého beránka, dům U Tří housliček, chrám sv. Víta, kostel sv. Václava
• památné stromy, významné prameny, památkové a přírodní rezervace,...

      C) instituce, organizace

• mezinárodní organizace: Organizace spojených národů, Rada bezpečnosti Organizace spojených národů, Evropská unie, Evropský parlament
• státy, kraje, okresy: Polská lidová republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Jihočeský kraj (jižní Čechy),okres Tábor, Táborsko
• státní orgány, úřady, školy: Poslanecká sněmovna, Ministerstvo zahraničí, Universita Karlova (Karlova universita), Památník národního písemnictví, Muzeum letectví, Národní muzeum, Muzeum B.Smetany, Okresní úřad v Táboře, Základní škola v Soběslavi (ALE pokud není ve větě uvedeno konkrétní místo, je písmeno malé: Pracuje na okresním úřadě. Chodí do základní školy.)
• politické strany, spolky: Český svaz ochránců přírody, Slavia Praha, Strana nezávislých, Okresní myslivecké sdružení
• firmy, podniky, obchody, banky,...

     D) dokumenty, umělecká díla

• názvy dokumentů: Dekret kutnohorský, Listina základních lidských práv a svobod, Ústava,....
• knihy, obrazy, hudební skadby,časopisy, televizní pořady, filmy,...: Cirkus Humberto, Příběhy dobrého vojáka Švejka,symfonická báseň  Z českých luhů a hájů, obraz Modré zátiší, Písmo svaté, Partička, film Zvíře, ...

    E) výrobky, významné dopravní prostředky

• automobil Škoda Forman (ALE škodovka), sýr Niva, prací prášek Palmex, hodinky Prim, střešní tašky Bramac....
• loď Vltava, letadlo Iljušin, jede Pendolinem,...

   F) významné dny a události

• historické události:Velká francouzská revoluce, Pražské povstání, ALE druhá světová válka
• opakující se události (akce, výstavy, soutěže,...): Den Země, Třicáté (30./ XXX.) letní olympijské hry, Velká cena Monaka, Mezinárodní filmový festival, Mistrovství světa v krasobruslení, ALE Pojede na letní olympijské hry/plympiádu)
• významné dny, svátky: Vánoce, Štědrý den, Nový rok (ale šŤastný nový rok = celý, ne jeden den), Velikonoce, Dušičky, Den vítězství, ALE advent

    G) vyznamenání a řády: Nobelova cena míru, Řád T.G.Masaryka, Řád bílého lva, ....

   

Čárka v souvětí - nové

1. čárkou oddělujeme věty hlavní, pokud nejsou připojeny spojkami a, i v poměru slučovacím a ani, nebo v poměru vylučovacím. Jinak řečeno, pokud je věta hlavní k jiné větě připojena spojkou a, nejprve urči poměr. Pokud je slučovací, čárku nepiš: Přišel ke mně a usmál se. Pokud se jedná o jiný poměr, čárka se píše: Přišel ke mně, a nic neřekl. (poměr odporovací) Usmál se, a proto jsem se ho nebál.(poměr důsledkový)
2. čárkou oddělujeme větu vědlejší od její věty řídící. Řídící větou může být věta hlavní ( Přišel ke mně, když jsem to nečekal.) i vedlejší (Zavolal na mně, abych počkal, protože mi chce něco říct.)
3. z obou stran oddělujeme větu vloženou do jiné věty: Pátrání po chlapci, který se včera nevrátil domů, bylo úspěšné.
4. čárku píšeme mezi souřadně spojenými větami vedlejšími, pokud nejsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo. Souřadně spojené věty vedlejší jsou takové, které všechny závisejí na stejné větě řídící a jsou stejného druhu. Je to jakási obdoba několikanásobného větného členu: Řekl mi, že se nezlobí, že mi už odpustil a že se sejdeme zase zítra.

Pro ty, kteří se v tomto tématu trochu ztratili, existuje i jednodušší, ale ne moc odborná poučka: čárku nepíšu před a,i,ani,nebo v jejich hlavních významech. Všude jinde čárku píšu.

Čárka ve větě jednoduché - nové

1. součásti několikanásobného větného členu, pokud nejsou spojeny spojkami a,i ve významu slučovacím a spojkami ani, nebo ve významu vylučovacím: Přišli k nám Jana, Pavel i Tomáš. Přineste červené, zelené nebo žluté ovoce. Ani já ani on to nevíme.
2. oslovení oddělujeme z obou stran: Kde jsi byla, Jano? Mami, můžu jít ven? To ses, kluku jeden hloupá, úplně zbláznil?
3. citoslovce oddělujeme, pokud neplní funkci větného členu: Fuj, to jsem se lekl. Ozvalo se hlasité bum. Vrabec hop na plot.
4. z obou stran oddělujeme vsuvku, někdy kromě čárek použijeme závorky nebo pomlčky: Bylo to, domnívám se, loni. Kromě něj, a to mě překvapilo, se to všem líbilo. Vsuvky prosím a myslím nemusíme oddělovat.
5. samostatný větný člen: Domácí smetana, ta je na  svíčkovou nejlepší!
6. přívlastek volný, který lze beze změny smyslu z věty vypustit, oddělujeme z obou stran.   Přívlastek těsný neoddělujeme:  Navštívil svou tetu , bydlící v Krkonoších. Pro děti trpící nespavostí je tento lék nevhodný. - pokud bychom přívlastek trpící nespavostí čárkami oddělili, znamenalo by to, že lék je nevhodný pro všechny děti.
7. přívlastek postupně rozvíjející není oddělen čárkami, kdežto přívlastek několikanásobný ano (viz bod 1). Porovnej: Měli velký starý polorozbořený vlhký dům. - každá část přívlatsku uvádí jinou vlastnost toho domu. Měli podmáčený, vlhký, mokrý dům.
8. přístavek: Jan Neruda, autor Povídek malostranských, žil v Praze. Budapest , hlavní město Maďarska, leží na Dunaji.
9. čárkou oddělujeme od zbytku věty přímou řeč. pokud uvozovací věta není na začátku větného celku: Jana zavolala: "Kam jdeš?" "Kam jdeš?" , zavolala Jana.

Nepravidelnosti větné stavby

a) zvláštnosti, které nejsou chybami:

• oslovení, citoslovce
• vsuvka
• výpustka
• věta neúplná
• samostatný větný člen (osamostatnělý větný člen)

b) odchylky, které jsou chybami:

• anakolut = vyšinutí, vybočení z větné stavby.
• zeugma = stažení, propojení dvou vazeb
• atrakce
• kontaminace

Skladba

Druhy vět:

• podle obsahu (postoje mluvčího):oznamovací (Připravujeme se na zkoušky.), tázací (Připravuješ se?-zjišťovací, Proč se nepřipravuješ? - doplňovací), rozkazovací (Připrav se. Připrav se!), přací (Kéž jsou už prázdniny). Každá z nich může být i zvolací.
• podle členitosti: jednočlenné (Prší. Zákaz vjezdu. Je mi smutno.), dvojčlenné (Učíme se. Všichni přišli.)
• podle počtu ZSD: jednoduché (Všichni přišli.), souvětí (Všichni přišli, aby nám pomohli, protože jsme je o to prosili.)
• podle závislosti: řídící (Všichni přišli,... aby nám pomohli...), závislé(...aby nám pomohli,....protože jsme je prosili.)
• podle samostatnosti myšlenky: hlavní (Všichni přišli), vedlejší (aby nám pomohli,...protože jsme je prosili.)

   Druhy podmětu a jeho vyjádření:

• vyjádřený podstatným jménem: Nemocný spolužák se uzdravil.
• vyjádřený přídavným jménem: Nemocný se uzdravil.
• vyjádřený zájmenem: Ani on nepřišel. Všichni přišli.
• vyjádřený číslovkou: Několik jich nepřišlo.
• vyjádřený slovesným infinitivem: Učit se je důležité.
• vyjádřený neohebným slovním druhem: Doma je doma. Ozvalo se tiché au.
• nevyjádřený: Nepřišel. /on, známe ho z minulé věty/
• nevyjádřený všeobecný: Hlásili to v rádiu. Co dávají v televizi?  /oni, nevíme přesně,kdo/

zvláštnost! genitivní podmět - podmět ve 2. pádu; vyskytuje se:
- v číselných výrazech po číslovce od pěti výše (Přiletělo sedm havranů.) a po neurčitých číslovkách (Několik žáků nepřišlo)
- při vyjádření změny množství, počtu (V hledišti ubylo diváků.)

 

Druhy přísudku a jeho vyjádření:

1. slovesný

• jednoduchý: Pavel přišel. Někteří spolužáci zvládli test na jedničku. (vyjádřený jednoslovným určitým  tvarem slovesa)
• složený: a) vyjádřený složeným určitým tvarem slovesa (budoucí čas, minulý čas, zvratné sloveso, podmiňovací způsob, trpný rod): Budeme psát test. Včera jsme psali test. Pavel se vrátil. Nebyl by se býval vrátil, kdyby..., Škola byla opravena.

                         b) vyjádřený spojením infinitivu a způsobového slovesa (muset, chtít, smět, mít něco udělat, nesmět, nemuset,...) nebo fázového slovesa (začít, přestat, zůstat, skončit): Budu muset začít něco dělat. Mám dojít nakoupit. Nechtěla mi to říct. Přestal jsem kouřit. Zůstali překvapeně stát. Včera jsem nesměl jít do kina.

Pozor na záměnu! Měl hlad. Mám dvě sestry. - sloveso mít vyjadřuje svůj základní význam - vlastnictví.  x   Mám zůstat doma. Měli dojít nakoupit. - sloveso funguje jako způsobové (modální) s významem vůle, zákazu, příkazu,... Pak je součástí přísudku i infinitiv!

              2. jmenný se sponou

Sponové sloveso být, bývat, stát se, stávat se + podstatné nebo přídavné jméno: Pavel byl nemocný. Často bývali rozzlobení. Václav se stal prezidentem.

Jméno ve spojení se sponovým slovesem bývá v 1. nebo 7. pádě (Byl nesnesitelný. Byl nesnesitelným. Stal se nesnesitelným. Je slepec. Je učitelem.)

Pozor na záměnu! Škola byla opravena. - přísudek tvoří trpný rod slovesa opravit, jedná se o přísudek složený slovesný. x Škola byla opravená. - přísudek tvoří sponové sloveso být a přídavné jméno, jedná se o přís. jmenný se sponou. Nebo: Pavel byl unavený (unaven). - přís. jmenný se sponou x Pavel se vrátil unavený(unaven). -  Zde je přísudek slovesný složený (zvratné sloveso), výraz unavený je doplněk.

              3. jmenný beze spony

Častý v příslovích a rčeních: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. (podmět slovesný infinitivní, přísudek jmenný beze spony).

              4. citoslovečný

Zcela vyjímečně: Žába žbluňk do vody.

 

Rozvíjející větné členy

podrobný postup rozboru věty jednoduché a určování rozvéíjejících větných členů si zopakujte v učebnici nebo v záznamech z minulých let. Podrobněji se budeme zabývat jen přístavkem ,doplňkem a zvláštnostmi a vyjímkami.

Jednoduché opáčko:

1. utvoř skladební dvojice (závislosti)

2. co rozvíjí pouze podstatné jméno, je přívlastek (shodný nebo neshodný), např. modrá barva, barva krve, psí bouda, moji přátelé, cesta kolem lesa

3. ostatní výrazy dál zkoumej (co vyjadřují, jak se na ně ptáš, co rozvíjejí).

   a) přídavné jméno, sloveso nebo příslovce rozvíjí  příslovečné určení, na které se ptáme otázkami jako na příslovce  a označuje bližší okolnosti děje, vlastnosti,...Např. byl velmi rozzloben (jak moc), šel daleko (kam), viděl to včera (kdy), kvůli nemoci nepřišel (proč), tmavě modrá barva (jak)

   b) osobu nebo věc, které se děj slovesa týká, označuje předmět. Rozvíjí tedy sloveso a ptáme se pádovými otázkami. Např. užívat léky (koho,co), zavolat lékaři (komu, čemu), vrátit se s nákupem (s čím). ALE! "vrátit se s pláčem" neoznačuje něco, s čím přišel, ale v jakém stavu se  vrátil, bude to tedy příslovečné určení způsobu

   c) pokud výraz závisí na slovese, ale zároveň rozvíjí podstatné jméno, jedná se o doplněk. Velmi často se na něj ptáme podobnou otázkou jako na přívlastek, ale závislost je jasná na slovese, např: Vrátil se naprosto zklamaný. (jaký se vrátil? Otázkou jaký se ptáme na vlastnosti podstatného jména, tohle ale přívlastek být nemůže, protože závisí na slovese)

Přístavek

zvláštní druh větného spojením nejčastěji přívlastku. Na rozdíl od něj ale neudává nějakou vlastnost řídícího podstatného jména, ale popisuje jej jinými slovy, vysvětluje, přiřazuje k nadřazenému pojmu apod.

• volný : Božena Němcová , autorka známé Babičky , se narodila ve Vídni.  Navštívili jsme Krkonoše, nejvyšší pohoří Čech. Jan Hus, kazatel, byl upálen v Kostnici. Učím se o rozvíjejících větných členech (tedy o předmětu, přívlastku, přísl.určení a doplňku). Vždy oddělujeme od zbytku věty čárkami, nebo závorkami. Tato takzvaná přístavková konstrukce pak není součástí věty.
• těsný: Autorka Babičky Božena Němcová pocházela z Vídně. Kazatel Jan Hus byl upálen v Kostnici. Navštívili jsme nejvyšší pohoří Čech Krkonoše. Těsným přívlastkem je i spojení křestního jména a příjmení, uvedení titulu před nebo za jménem.
• v širším významu můžeme přístavkový vztah najít i u jiných větných členů: Smála se mi, posměšně se smála. Vrátil se domů, k mamince.

Přívlastek postupně rozvíjející x několikanásobný

Černý huňatý zmoklý rozzlobený pes - postupně upřesňujeme jednotlivé vlastnosti podstatného jména. Mezi jednotlivými přívlastky nepíšeme čárku. Například: tahle jeho velká stará špinavá červená košile

Rozzlobený, vzteklý, štěkající pes - několikanásobný přívlastek udává několika výrazy podobnou vlastnost podstatného jména. Mezi jednotlivými přívlastky píšeme čárku, případně spojky. Například: červená, modrá a zelená košile; jeho a moje košile; stará,špinavá košile

Přívlastek volný a těsný

Další rozlišení přívlastků se řídí tím, je-li možné jej z věty beze změny smyslu vypustit, nebo ne.

V případě, že to je možné, oddělíme takovou přívlastkovou vazbu z obou stran čárkami (nebo čárkou a na konci věty tečkou), jedná se o přívlastek volný: Všechny domy, postavené u lesa, vyhořely. Tato věta říká, že vyhořely úplně všechny domy.

Přívlastek těsný nám dává velmi podstatnou informaci o daném podstatném jméně a pokud bychom ho vynechali, smysl věty by se změnil. V takovém případě se čárky nepíší: Všechny domy postavené u lesa vyhořely. Tato věta říká, že vyhořely jen ty domy, které byly postaveny u lesa.

Komplexní rozbor textu

V tomto projektu pracuje každý se svým vlastním textem (několik odstavců z populárně naučného časopisu Epocha).

Úkoly: nalep do sešitu

         podle vzorového projektu projdi všechny složky jazyka, najdi příklady k uvedeným jevům a dokaž, CO VŠECHNO UMÍŠ

Smyslem práce je intenzivní opakování a příprava na jazykové otázky k závěrečným zkouškám

Tvarosloví

Opakujeme (doporučuji projít si záznamy ze 6., 7.a 8. ročníku)

další rozšíření učiva: slovnidruhy.cz/

určování slovních druhů

podstatná jména

• mluvnické kategorie: pád, číslo, rod, vzor
• význam: označují osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje a stavy
• zvláštnosti: hromadná, látková, pomnožná

                              dvojné číslo (oči, uši, ramena, kolena)

                              dvojtvary v některých pádech (bez kamene/kamenu, muži/mužové,...)

                              přecházení mezi vzory a rody

                              nesklonná

• pravopis koncovek - viz menu v záložce mluvnice

přídavná jména

• mluvnické kategorie: pád, číslo, rod, druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• význam: vlastnosti podstatných jmen
• zvláštnosti: stupňování
• pravopis koncovek

zájmena

• ml. kategorie: pád, číslo, rod (u některých nelze, např, já, ty, někdo, nic,...), druh
• druhy: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná
• zvláštnosti: ona, ono, ony (osobní x vztažné onen),

                             skloňování vztažného jenž

                             všechen - zájm. neurčité, sám - zájm. ukazovací

• pravopis: mi x my, mně x mě, jí x ji

číslovky

• ml. kategorie: pád, druh
• druhy: určité a neurčité, základní, řadové, násobné, druhové
• zvláštnosti: dvojné číslo (oběma dvěma), skloňování podle vzorů podstatných jmen (sto, tisíc, milion, miliarda)
• pravopis: tečka za řadovými

slovesa

• ml. kategorie: osoba, číslo, způsob, čas (u zp. oznam.), rod, vid, třída (+vzory - možná orientačně probereme)
• rod: činný (co dělá podmět), trpný ( co dělá někdo jiný)
• vid: dokonavý (děj ohraničený, jednorázový, jednou), nedokonavý (děj neohraničený, opakovaný, často)
• třídy (NOVÉ UČIVO) : podle zakončení 3.os. č.j. času přítomného

1. - E    nese, bere, maže, peče, umře
2. - NE   tiskne, mine, začne
3. -JE     kryje, kupuje
4. -Í      prosí, trpí, sází
5. - Á    dělá

• zvláštnosti: čas pouze u způsobu oznamovacího, vidové dvojice (přinést x nosit, psát - napsat...), kmen přítomný a minulý, přechodníky
• pravopis koncovek času přítomného a minulého

Příslovce

neohebný slovní druh označující okolnosti děje, např. čas, místo, způsob, příčinu, míru

Některá je možno stupňovat (dobře - lépe)

Většina se tvoří z přídavných jmen, což ovlivní i jejich pravopis: písemný - písemně, zřejmý - zřejmě

Příslovečné spřežky = vznikly z ustáleného předložkového spojení, píší se dohromady, např: dohromady, nahoru, nahoře, dokonce

Předložky

význam mají podobný jako příslovce, ale jsou to nesamostatná slova, musí se pojit s nějakým jménem: kam? do lesa, kdy? v sedm hodin

Rozlišujeme předložky vlastní (mohou být vždy jen předložkami - k, do, na , za) a nevlastní (v jiné větě mohou fungovat jako jiný slovní druh):

7               1                        7                          1                      6

místo mě   na místo         kolem nás     praštil kolem o zem      jel kolem

Spojky

spojují věty nebo větné členy

souřadící

podřadící

Částice

Citoslovce

Význam slov

Opakujeme ze 7. ročníku:

slova nadřazená, souřadná, podřazená

slova jednoznačná a mnohoznačná

synonyma, antonyma, homonyma

slova citově zabarvená

termíny

přenášení významu: metafora, metonymie, rčení, přísloví

 Pravopis související se stavbou slova

Veškeré učivo bylo probráno v minulých ročnících.

Pravopis i/y  - postup při zdůvodňování najdete v hlavním menu.

ú/ů:  

• ú : na začátku slov (kořene nebo slovotvorného základu), v předponě ú- , v citoslovcích a ve slovech přejatých: zúročit, neútočit,bú, úpadek, túra
• ů : jinde (uprostřed kořene, v předponě prů- dů- zů-, v koncovkách): zůstat, průvod, půda, domů

zdvojené hlásky :

• na spojení předpony bez-, roz- a kořene začínajícího na -z (bezzubý, rozzuřit), předpony od-, pod-,nad-,  před- a kořene na -d (oddálit, poddůstojník), předpony nej- a kořene na -j (nejjasnější). 
•  U zdvojeného -nn- pozor!

Podstatná jména tvoříme příponou -ík, -ice. Proto i v případech, kdy kořen končí na -n, píšeme jen jedno: viník, vinice, deník, týdeník.

Přídavná jména jsou většinou tvořena příponou -ní (-ný), proto u těch, kde kořen končí na n, píšeme dvě: okenní, ramenní, denní, telefonní. ALE! přídavná jména měkká od názvů zvířat (slon, kůň, havran) tvoříme pouze samotnou koncovkou -í : sloní, koní, havraní (podobně jako psí, kočičí,tygří)

bě/bje, vě/vje

• j - pokud kořen na j- začíná, slovo je tedy utvořeno předponou ob- nebo v-: ob jednat, v jezd, ob jetí, v jem
• ě - pokud je tato hláska uvnitř kořene nebo v koncovce: obědvat, věřit, obě dvě větve

mě/mně

• zájmeno JÁ: mě = 2.,4. pád (pro mě)     mně= 3.,6. pád (o mně)
• zakončení příslovcí: -mě od přídavných jmen zakončených -mý (kolmý - kolmě, zřejmý - zřejmě). -mně od přídavných men zakončených -mný (písemný - písemně, dojemný - dojemně)
• pozor na časté chyby: pomněnka (pomni), domněnka(domnívat se), zapomněl (zapomene), vzpomněl (vzpomene), rozuměl (rozumí)

Stavba slova

slova příbuzná = slova se stejným(podobným) kořenem a souvisejícím významem. letadlo, letuška, létat, přiletět x letní, léto

kořen = část slova podobná všem slovům příbuzným. POZOR! Může docházet ke změnám hlásek, stále se bude jednat o stejný kořen ( okno - okenní, stůl . stoleček, ruka - ručník,...)

předpona, příponová část= slovotvorné prostředky (ty, kterými se tvoří nová slova).

Pozor! Koncovkami tvoříme pády jmen nebo osoby, čas,...u sloves. Např. okno (slovotvorná i tvaroslovná koncovka -o), bez okna (pouze tvaroslovná pádová koncovka -a), do oken (koncovka nulová), o oknech (koncovka -ech), píše (tvaroslovná osobní koncovka -e), píšu (-u), píšeme (-eme)

slovo základové = to, ze kterého bylo nějaké další slovo přímo odvozeno některým slovotvorným prostředkem. Učitelka = kořen uč, slovo základové učitel. 

září - SLOVNÍ ZÁSOBA

Česká slovní zásoba se obohacuje těmito způsoby:

1. zkracování

                zkratky: ODS, KSČM, ZŠ, UK, ČTK(Česká tisková kancelář)- většinou první písmena (iniciály) víceslovného názvu. Píšeme velkými písmeny, neskloňujeme, při čtení hláskujeme.

                zkratková slova  : Sazka, Čedok,... Většinou z prvních slabik, píšeme první písmeno velké, lze je skloňovat.          

            2. skládání

                 složeniny vlastní: vodovod, cukrovar, dějepis,... Dva slovní kořeny jsou spojeny vloženou hláskou o,e nebo i.

                 složeniny nevlastní: nahoře, sebekritika, okamžik,... Obě části složeniny mohou existovat samostatně. Pokud se jedná o příslovce, hovoříme o příslovečných spřežkách.

            3. tvoření sousloví

                většinou dvouslovný název s jedním specifickým významem (muchomůrka červená, kočka divoká, osobní vlak, základní škola,..)

            4. přenášení významu

                metafora: list, koruna, hlava, lopatka,...na základě vnější podoby, tvaru

                metonymie: talíř polévky, ementál, newton, škoda,...podle vnitřních souvislostí, místa původu, podle objevitele,....

            5. přejímání z jiných jazyků

               -  z latiny, řečtiny, němčiny, angličtiny, slovanských i orientálních jazyků

               -  výrazy přejaté v období středověku se většinou natolik počeštily, že je již za cizí nepokládáme (růže, tabule, křída, knedlík).

               -  ve Slovníku spisovné češtiny najdeme označení jejich původu ve špičaté závorce, výslovnost v hranaté závorce

               - o výslovnosti  a pravopise najdeme poučení v Pravidlech českého pravopisu a Slovníku cizích slov

            6. odvozování

               - předponami: donést, odnést, nanést, nadnést, poponést, pronést, přinést, přenést, nenést, unést, vynést, zanést,....

               - příponami: zelenina, žehlička, rohlík, stoleček, Nováková, truhlář, třídní, třídit, ...

               - koncovkou. zelí, kočí, kamení, chvála, ale i lov, běh,...(nulová kocovka při tvoření ze slovesa)

               - kombinace: vynalézavý, přemýšlivá, zapsat,...

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA

Opakujeme:

Hláskosloví, spodoba znělosti, ztráta znělosti, spisovná výslovnost, přízvuk slovní a větný, melodie věty.

Kdo zapomněl, rozklikne si učivo mluvnice ze 6.ročníku!!

Výslovnost přejatých slov

- se VĚTŠINOU shoduje s psanou podobou.

- x vyslovujeme jako /ks/ praxe, experiment,.... nebo /gz/ existovat, exhumace

- skupiny psané di, ti, ni vyslovujeme tvrdě - diktát, lokomotiva, organizace

- dvojhlásky ia, ie vyslovujeme s vloženým j - hierarchie, poezie, dialog

- délka samohlásek se obvykle označuje i vyslovuje (rádio, tréma). Někdy je možno psáti vyslovovat obojím způsobem ( citron i citrón, benzin i benzín). Přípona -ura je VŽDY krátká! - kultura, literatura. Pozor na slovo kúra, zde je délka, protože se nejedná o příponu. U některých slov sice můžeme vyslovovat dvojím způsobem, ale psaná podoba je pouze krátká - archiv, čteme /archiv i archív/

- s/z: většinou se výslovnost  psanou podobou shoduje (konzerva, organizace,gymnázium,  filozof). U řady slov je možná i varianta se s ( filosof, gymnasium). Dvojím způsobem píšeme i slova kurz/kurs, pulz/puls, příponu -izmus/-ismus. Problém mohou dělat výrazy s předponou dis-/-dys. Záleží na tom, zda slovo pochází z latiny nebo řečtiny a správnou podobu vždy ověříme v Pravidlech pravopisu (dyslektik, diskriminace,...)

Slovanské jazyky

Podle příbuznosti dělíme všechny jazyky světa do takzvaných jazykových rodin, ty se někdy rozdělují na větve. Zde je uveden zestručněný přehled:

1.  Indoevropská jazyková rodina:

• jazyky slovanské (západní: čeština, polština, slovenština; východní: ruština, ukrajinština, běloruština; jižní: bulharština, makedonština, slovinština, srbština) Video s ruskými čísly: www.youtube.com/watch?v=e_6ZY6V3Vx4&feature=related
• jazyky germánské (němčina, angličtina, nizozemština, jidiš, švédština, dánština, norština, islandština) Čísla 1-10 v holandštině: www.youtube.com/watch?v=bvaDVRQQ-XI&feature=related
• jazyky románské (italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština) Počítat do 9 ve francouzštině se neučte zde: www.youtube.com/watch?v=HgUSv6SqVWw&feature=related
• jazyky baltské (litevština, lotyština)
• jazyky indoíránské (perština, hindština,afgánština, rómština...) základní fráze v rómštině zde: www.youtube.com/watch?v=G9uQaMWKV88&feature=related
• řečtina
• latina
• ...a další (celkem obsahuje tato větev asi 150 jazyků)

2. Jazyky uralské

3. eskymácké

4. africké

5. austroasijské

6. indiánské

7. ugrofinské (maďarština, finština)

www.youtube.com/watch?v=OhlA8H0oI7I&feature=related (maďarská čísla)

Historický vývoj češtiny

Společným základem všech slovanských jazyků byla praslovanština (do 6.století), není ale samozřejmě písemně doložena.

Nejstarším doloženým spisovným jazykem Slovanů byla staroslověnština, kterou z bulharsko-makedonského nářečí uměle vytvořili Cyril (Konstantin( a Metoděj a v r.863 zavedli i na Velké Moravě, aby nahradili dosud užívanou latinu v církevních bohoslužbách. Písemné památky z tohoto období jsou převážně latinské, ód 9.století se potkáváme se staroslověnskými zápisy písmem hlaholice (později zdokonalena na cyrilici, která se stala základem dnešní azbuky). Zcela ojediněle se v cizojazyčných textem objevovala česká slova (glosy, překlady výrazů). O literárních památkách tohoto období jsme mluvili loni, najdete je v sekci literatura - 8.ročník.

První česká věta zaznamenaná v písmu pochází ze začátku 13.století: „Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest zemu Bogu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu“. V tomto období mluvíme o staročeštině. Psalo se primitivním pravopisem, který používal písmena latinské abecedy i pro hlásky. které latina neznala. Později se tyto hlásky zapisovaly pravopisem spřežkovým (rs=ř, cz=č,...).

Zjednodušení pravopisu se přikládá Janu Husovi, který ve 15. století odstranil spřežky a dvojhlásky a zavedl písmena s čárkami a tečkami (místo háčků) a také rozlišení i a y. Došlo i k celé další řadě hláskových změn, například původní kuoň - kůň, místo dnešního ou se psalo i vyslovovalo ú (oni sú),...

Po vynálezu knihtisku se stále více pravopis sjednocoval, přesto byl z našeho pohledu stále velmi složitý. Například tečky nad měkkými souláskami se sice nahradily háčky, ale š se psalo pouze na konci slov. Pokud bylo jinde ve slově, zapisovalo se stále německou spřežkou  ʃʃ, dlouhé í se zapisovalo jako ii, později ij, nakonec jako j. Vyslovované j se zapisovalo jako g,...(její=gegj). Po c a z se psalo vždy y (cyzý), ou se zapisovalo jako au (oni jsau)

V období baroka byla čeština vytlačována a ovlivňována němčinou, stále se objevovaly spřežky, exisovalo dvojí L, ... K výrazným změnám pak došlo až v době Národního obrození. Vyšla řada slovníků(Jan Dobrovský), mluvnic a učebnic (Josef Jungmann). Začalo se používat š, odstranily se ostatní spřežky (kromě ch), w bylo nahrazeno v, j a í získalo také dnešní podobu. Ustálilo se také používání interpunkce (čárkami se do té doby označovaly pauzy).

První pravidla pravopisu vyšla v roce 1902. I v současnosti se jazyk stále vyvíjí a pravopisná pravidla i slovní zásoba se mění